Tag Archives: Nehvizdy

Hurá do Nehvizd

Před odjezdem jsem si dala kafe s Daškou, ta mne pak zavezla na nádraží do Frýdlantu, za což jsem jí neskonale vděčná. A pak už cesta. S RegioJetem – jsou levní, přečtu kus knížky a ještě je káva a voda zdarma 🙂  Tentokrát jsem vystupovala v Praze Libeň, taxík-brácha to tam má blíž. Už se těším na ty dvě moje pipiny.

00054

00055

Květnové svátky

00059Ne, ne, nemyslím tím Svátek práce, ani Den osvobození, ale Den narození Janushky a svátek Janushky. Oslav se zúčastnily četné delegace, včetně jedné čtyřčlenné z Nehvizd. A že její členové ví, co se sluší a patří 🙂 Dostala jsem malou outdoorovou full hd videokamerku, gamesku Diablo III a Garfieldovy komiksy, všechny, co mi ještě ve sbírce chyběly.
Díky, díky, díky. Přijďte zas (ono i to pomazlení s těmi malými rybáři má něco do sebe).

Výlet

Veličkovi z Nehvizd jsou v Africe, klíč od jejich baráku v mé kapse, tak je třeba toho využít. Aby mi nebylo smutno, přibírám ještě Dášu a Magdu, prostě dámská jízda začíná. Cesta pěkně ubíhá, provoz je v pohodě, takže jediným problémem se stávají mé obavy, jestli budu schopna vypnout alarm po příjezdu. To, že brácha v Africe musel řešit údajné vloupání už tady jednou bylo.
Přece jen jsem o trošku starší a zkušenější, takže se povedlo na první pokus. Po rozdělení místa ke spaní (rozuměj odlifrování chrápající Dáši) jsme si připravily žranici z dovezených zásob a začala volná zábava. Kromě jiného Česko, ze kterého si pamatuju jen ten smích. A vlastně ještě Dášu, která zjistila, že na tak malá písmenka opravdu nemá a donutilo ji to jít si pak v neděli nechat změřit zrak 🙂
Spát? Jo, spát jsme šly. Někdy kolem tří ráno. Pěkně nám to začíná . . .

Filípo, Kamíšek a nepodstatný zbytek

00045Ta pražská (potažmo nehvizdská) banda co nevidět odjíždí do Afriky, takže mi nezbylo nic jiného, než se přijet rozloučit.
Filípo už je velký chlap a když jsme v sobotu byli na plavání, tak se už odvážně potápěl. Vášeň pro Cars trvá, Bořek stavitel taky jede a přidávají se další hity jako třeba Toys. A navíc – protože už je velký, tak přechází na malé lego.
Kamíšek už roztomile žvatlá a i když to není vždy mluvnicky správně, rozumím vše, co chce. Tohle období už asi po Africe skončí, chválabohu že jsem se odhodlala přijet. Kromě toho je to takový malý popichovač do Fífy.
Vůbec je to taková dvojka k pohledání. K nejlepší zábavě patří skákání na posteli, případně závody v jídelně okolo stolu. Každý z nich sedí na některém z dospělých, ze kterých po chvíli kape pot na všechny strany, a vříská blahem. A tak se tu žije.

Mamka se překonává podruhé

a hraje s námi Česko, otázky a odpovědi. Jednu hru dokonce vyhrává. Je jasné, že trošku s mou velice nenápadnou nápovědou (nikdo v Nehvizdech to doteď ani netuší) a trošku s bráchovou s citem vybranou poslední otázkou. To není jako když já dostávala – A tak zase sport.

00039S Ježíškem už jsem vykomunikovala, že dostanu Česko i Evropu pod stromeček  a mamka už se těší, že obměníme naše domácí kávové dýchánky s buď americkým žolíkem, nebo se scrabble. Počítám, že budu muset začít podrobněji studovat svou osmidílnou encyklopedii, ať nejsem za úplného blbečka.

Kdo si hraje, nezlobí

00038S tímto heslem jsme se s Filípkem ztotožnili už dávno. Jen jsme ho, myslím, vypilovali k téměř až božské dokonalosti. Při poslední návštěvě jsme v pohodě dali sedm hodin práce s plastelínou. Plus přestávka na jídlo a čůrání, takže regulérní šichta. Teď jsme oprášili koleje a protože fantazii meze určitě neklademe, jezdily po nich auta z Cars. Naštěstí mají vyhovující rozpětí kol a nevzpěčovaly se ani zaskočit za pana prodavače v obchodě. Jen jsme to nevychytali se záchodem. Postavili jsme jim jen jeden a auta tak relativně často musela nedočkavě přešlapovat ve frontě. Jednou se jim dokonce zasekla klika u dveří, ale začínající paniku hned v zárodku udusil Bořek stavitel, který to v cuku letu opravil.

Mamka se překonala

a vydala se se mnou do Nehvizd. To, že opravdu pojede, začalo být jasné ve chvíli, když u kávy začala řešit, jestli zabít králíka! už teď, nebo až den před odjezdem. Pak přišla na přetřes otázka, jestli Kulíšek vydrží den nebo dokonce dva bez paničky a zda tatínek za tu dobu neumře hlady. Ten druhý problém vyřešil dvoulitrový hrnec dršťkové polévky a Kulíškovi byla slíbena jeho oblíbená pochoutka (šíleně dobrá, ale taky šíleně drahá).

Ráno jsme se ještě stavili u Tomečků pro nějaké drobnosti a na přání Soni v obchodě pro pečivo pro Nehvizdy. Při té příležitosti mamka ještě přikoupila potraviny, kdybychom náhodou na měsíc až dva skončili na dálnici v koloně. To se naštěstí nestalo, cesta byla v pohodě a já mohla mamku pozvat na úžasnou zmrzlinu s karamelem u Mc Donalda a po čtyyřech hodinách hrubého času jsme klepaly na dveře u Veličků.

Jak správně používat lampión

00035

 

Takže zásadně bez toho naprosto zbytečného barevného čehosi. Stačí jen rozsvítit žárovičku a pobíhat kolem dokola. Případně občas vyzkoušet její odolnost bouchnutím o trávu, písek nebo tartan. Pokud začne jen tak poblikávat, stačí se jen zastavit a zavolat „Pomoc, potřebuji pomoc!“ a dospělí kolem už to nějak zařídí. Super život.

Denní režim

00028Takže ráno mlíčko, které zachraňuje celou rodinu. Mladého od hladu a starým 🙂 dává ještě pár minut k dobru. Navíc se k tomu pouští pár dílů krtečka, pak převlíct a hurá k vláčkům. Já osobně už mám najeto pěkných pár desítek tisíc kilometrů bez nehod. Většinou fasuju vagónky, které se z nejrůznějších důvodů zrovna Filípkovi nehodí, ale to nevadí. Má už jich tolik, že i tak to jsou kvalitní kousky. Koleje jsou nahoře v pokojíčku i dole v obýváku a využít se musí opravdu všechny. Takže se musí spravedlivě střídat. Znamená to naložit do kapes vagónky (pár nejdůležitějších si drží mladý pán osobně), vzít na ruce Fífu a vyběhnout/seběhnout schody. A tak pořád dokola 🙂

Do Nehvizd!

Brácha tu nechal Soňu s Filípkem a autem, protože doma zateplují půdu, či co. Zpátky do Nehvizd tedy s nimi jedu já. Ve škole si vyměňuji nějaké hodiny, ať můžeme vyrazit už tak kolem půl jedenácté.

Ve skutečnosti vyjíždíme po druhé hodině odpoledne. V tom čase stíháme oběd, s Filípkem si trošku užít mého pokoje a Soňa se ještě stíhá vrátit se do Frýdlantu pro zapomenutý mobil. Venku sněží a já ještě rychle na netu hledám dopravní zpravodajství. Vypadá to dobře, nikde nic. Pak nás ale nepříjemně překvapí cesta před Příborem, tedy kousek od domova, na které zastavujeme v koloně a stojíme tak hodinku a dvacet minut. Naštěstí Filípek spal a Soňa vytáhla zásobu knížek, takže nám to příjemně uteklo 🙂 Podle všeho za to mohlo zúžení do jednoho pruhu a jeden kamión v kopci. Pak už to celkem šlo.

00027Filípek se probudil mou vinou, kdy už jsem to opravdu nemohla vydržet a musela jsem zastavit na čúrací pauzu. Další zastávka byla u McDonalda na 140. Kilometru, kde mne Filípek překvapil svým požadavkem, že si k hranolkům dá tu marmeládku. Rozuměj omáčku 🙂 A pak už bez nějakých překvapení vjíždíme do Nehvizd!