Brácha tu nechal Soňu s Filípkem a autem, protože doma zateplují půdu, či co. Zpátky do Nehvizd tedy s nimi jedu já. Ve škole si vyměňuji nějaké hodiny, ať můžeme vyrazit už tak kolem půl jedenácté.

Ve skutečnosti vyjíždíme po druhé hodině odpoledne. V tom čase stíháme oběd, s Filípkem si trošku užít mého pokoje a Soňa se ještě stíhá vrátit se do Frýdlantu pro zapomenutý mobil. Venku sněží a já ještě rychle na netu hledám dopravní zpravodajství. Vypadá to dobře, nikde nic. Pak nás ale nepříjemně překvapí cesta před Příborem, tedy kousek od domova, na které zastavujeme v koloně a stojíme tak hodinku a dvacet minut. Naštěstí Filípek spal a Soňa vytáhla zásobu knížek, takže nám to příjemně uteklo 🙂 Podle všeho za to mohlo zúžení do jednoho pruhu a jeden kamión v kopci. Pak už to celkem šlo.

Filípek se probudil mou vinou, kdy už jsem to opravdu nemohla vydržet a musela jsem zastavit na čúrací pauzu. Další zastávka byla u McDonalda na 140. Kilometru, kde mne Filípek překvapil svým požadavkem, že si k hranolkům dá tu marmeládku. Rozuměj omáčku 🙂 A pak už bez nějakých překvapení vjíždíme do Nehvizd!