Tag Archives: vyjížďka

Konečně normální trasa

Tak že by už začal pořádný trénink? Sice jsem původně vyjela, jakože aspoň něco, ale pak nastal obrat. A to u Srdce Beskyd, kde jsem zvažovala, jestli zkusit jet na Břestovou a dál, či nikoliv a v tom tam zabočil takový děda (no dobře, zachovalý padesátník). Říkala jsem si, no když to dáš ty, tak já taky. Jenže o půl kilometru dál on už sesedal z kola. To je podle mého největší potupa, takže už mi prostě nezbývalo než jet dál a dál.
Za celou cestu mně předjel jen jeden chlap. Ale ten měl na nohách opravdu jen svaly. No, svaly a chlupy 🙂 Takže 8 : 1. Maximální rychlost 62,4 km/h, maximální nadmořská výška 748 n.m., 1x spadlý řetěz.
Pro další informace doporučuji používat Endomondo.

Správného bikera nic nerozhodí

00047Včera jsem přes hodinu pulírovala kolo. No rám a tak, to bylo v pohodě, ale horší bylo takové loňské jehličí zabalené do hnusného tmavého mazu a důmyslně ukryté v řetězu apod. Nicméně, dala jsem si tu práci, že opravdu byla vidět i ta stříbrná kolečka 🙂
Přes noc všechno proschlo, tak jsem nasprejovala olejíčkem všechno to, co se má promazat, a pak jsem jen řešila, co na sebe. Naštěstí jsem nedala na teploměr, který statečně ukazoval něco přes dvacet stupňů a oblékla jsem si svůj „zimní“ dresík. Dobře, mooooooooc dobře jsem udělala, to bylo jasné po pár kilometrech, kdy se začal kolem cesty objevovat sníh. Nad Plucnarkou už jsem to vzdala. Na cestě uježděná, teď už trochu rozbředlá vrstva sněhu, kolem metrové bariéry a zima jak v Rusku.
A přála bych vám vidět svůj dres. Stačí si vybavit Svěráka s větou Kde jsou moje blatníky?! Já tedy bez blatníků jezdím vědomě, ale přejezdy přes potoky tajícího sněhu pak opravdu stojí zato 🙂 Nicméně, byla to první letošní jízda, žádná krize, a průměrná rychlost 21,59 km/h.

Neděle – Visalaje

Aby mi svaly zbytečně nezatuhly, vyrazila jsem dneska znovu. Původně jakože jenom jestli vyjedu kolem přehrady do Masarykova údolí. Když se tak stalo, náhlým popudem mysli jsem odbočila vlevo zjistit, zda cesta, která byla uzavřená po povodňových škodách, u00018ž fachčí, či nikoli. No, cedule je tam stejná, ale zkouším jet dál. Zpočátku pohoda, povodňové škody nikde, ale pak přicházejí škody jiné. Najednou to jde nějak prudčeji a na cestě jsou drobné kamínky, takže mi to párkrát podklouzlo. Ale hlavně, napříč cestou jsou na můj vkus šíleně velké a šíleně hluboké odvodňovací rýhy. Při mé rychlosti-nerychlosti jsem měla strach, že tam někde spadnu, takže raději sesednout z kola. No, netrvalo to ale nějak dlouho a už se objevuje normálnější cesta kousek od cíle. Zpátky jsem ale raději jela jinudy a navíc mi nějak stávkoval tachmetr, takže jsem tak nějak porušila svůj časový plán. Ale přece nepojedu nějakých dvacet kilometrů, aniž by mi to měřilo. Jednu chvíli jsem uvažovala, že jestli to nedám dokupy, doma si sednu a těch dvacet tam prostě dotočím. Naštěstí to nakonec nebylo nutné, i když jsem pracovala za svitu baterky. Sláva, že jsem si ji prozíravě vzala, btw. něco takového. Doma jsem ale málem dostala po papuli, jakože umírali strachy, kde že jsem to byla.

Další kopec

Tak mám další zářez na pažbě. Na kole jsem pokořila Ondřejník. Myslím ale, že už tam nikdy nepojedu, nebo teda aspoň ne z té strany, jak jsem jela, byl to děs.

Nejdříve přes Čeladnou k BRCu, odtamtud k Opálené. A to byl právě ten problém. U parkoviště před sjezdovkou končí asfaltka a začíná cosi jako sypaná cesta. I když kolo vedu vedle sebe, boří se asi dva cenťáky. A pak přichází část vysypaná nějakými šílenými šutry. Vidím nějakého pána pracovat pod chatou, tak se ptám, jestli mám ještě šanci narazit na zpevněný povrch. Posílá mne do kopce krajem sjezdovky, pak asi 40 metrů lesem a tam už prý je normál cesta.

00017Šílený sklon kopce, všude samé bobky, někde dokonce boby. Pak tam byly ještě větší hovance (patentovaný výraz Pržna), to už si ani netroufám představit zvíře, ze kterého to vypadlo, ale pak už jsem opravdu u cesty. Zrovna tudy schází skupina turistů. Odpovídám na pozdrav a hraju, jakože pohoda, že jsem to málem vyběhla s kolem na zádech. Trošku mne prozrazují ruce, protože nejsem schopna zapnout řemínek u přilby 🙂 Pak už je to ale opravdu pohoda, dokonce mám solidní poměr předjeli mne : předjela jsem = 1 :3 🙂