Zjišťuji, že do Nehvizd jezdím jednou měsíčně. Teď to umožnily podzimní prázdniny, které jsem celé strávila tady. S Filípkem. Musím zmínit hry v pokojíčku, kdy zabouchl dveře, ať nás rodiče pořád nešmírují a „mami, pryč“. Prostě jen my dva dovedeme pořádně ocenit dvouhodinovou nepřetžitou jízdu s vláčkem, hledání zatoulaného dřevěného prasátka a jen my dva dovedeme ocenit skvělý slovní humor spojení špudlík – mudlík.

Jeden den jsme strávili v Čelákovicích krmením kačen a užíváním si v hromadě spadaného nádherně zlatavého listí. Ani čas na oběd, ani kakoše nás nemohly donutit opustit takovou švandu, jako je házet to listí po sobě a běhat do šíleného, asi metrového převýšení. Dojem z celého dne jen trošičku zkazila naše řidička (mamka Soňa), která zaparkovala na placeném parkovišti bez zaplacení 🙂 No, policie byla vstřícná a bylo to jen za sto, ale když si uvědomíme, kolik dobrůtek za ty penízky mohlo být . . . no nic.