Tag Archives: výlet
Výstup na Zelenou horu
Výstup po žulových kostkách a po schodech nerovnoměrně rozvržených nebyl bůhvíjaký. Ale asi lepší, než kdybychom jako prosebníci museli trasu absolvovat po kolenou. Zajímavý byl výhled. Na jednu stranu rybník a příroda, na druhou šílená výstavba. Zabrat tam dostal taky můj moblajz, který mi asi uprostřed kopce vypadl z ruky. Znovu opakuji – žulové kostky!!! To máme několik nových zářezů na bocích a malé škrábanečky v pravém horním rohu displeje. Ale jinak OK 🙂
Ubytování
Ubytování bylo super. S Daškou jsme měly takový apartmánek, který měl jednu důležitou vlastnost. Každá z nás mohla spát v jiné místnosti za uzavřenými dveřmi, takže její obvyklé CHRÁPÁNÍ znělo jako už trochu polidštěné chrápání z dálky a já se celkem vyspala. Taky je to první zájezd, ze kterého nemám fotku svítání. Proto přikládám fotku jinou, z procházky po dědině, měli tam zajímavý kostel.
Konečně normální trasa
Adaptační kurz
Adaptační kurz pro deváťáky? No, jen krycí označení pro školní výlet deváťáků. Tři dny v Jeseníkách. Přesněji – Žďárský Potok, Stará Ves, taková pravá vesnice s pár chalupami.
S Daškou jsme vyfasovali nádherný pokoj. Vyjdeme na balkónek a zjišťujeme, že učitelé jiných škol se dovedou jinak zařídit!
Human Body
Matějská vlastně byla jen nečekaným bonbónkem. Naším cílem byla výstava Human Body. Vstupenky jsme už měly koupené před týdnem, vystály jsme si frontu před vstupem do pavilónu, frontu před vstupem uvnitř pavilónu a poslední frontu před vstupem do samotné expozice. Ta byla, pokud si pamatuji, rozdělena do devíti částí a projít ji nám trvalo něco málo přes hodinu.
Měla jsem obrovský strach, že mi bude špatně a že budu muset odtamtud utíkat. Ale nakonec mi to všechno připadalo skoro jako umělé. Navíc ty postavy byli asiaté. Zní to hrozně, ale evropský typ by byl horší. Každopádně, stálo za to tam jít. Vždycky jsem se trochu divila, jak člověk může fungovat, a teď už mi to úplně připadá jako sci-fi. Dobře vymyšlená a velmi dobře napsaná sci-fi.
Matějská pouť
Tak poprvé v životě jsem byla na pravé Matějské. Kdysi by mne braly stánky, teď mne braly kolotoče. No, spíše to, co se za kolotoče vydává. Každému normálnímu člověku musí být špatně už jen, když se dívá a vůbec nemusí utrácet za lístek. Ta hrůza na fotce nebyla ojedinělá. Nepřála bych vám vidět ty další – kyvadlo, různé dráhy a ani ta housenková nebyla obyčejná housenková.
Takže zůstat pěkně při zemi a raději si koupit pražené oříšky, najít stánek s kávičkou a podobně.
Správného bikera nic nerozhodí
Včera jsem přes hodinu pulírovala kolo. No rám a tak, to bylo v pohodě, ale horší bylo takové loňské jehličí zabalené do hnusného tmavého mazu a důmyslně ukryté v řetězu apod. Nicméně, dala jsem si tu práci, že opravdu byla vidět i ta stříbrná kolečka 🙂
Přes noc všechno proschlo, tak jsem nasprejovala olejíčkem všechno to, co se má promazat, a pak jsem jen řešila, co na sebe. Naštěstí jsem nedala na teploměr, který statečně ukazoval něco přes dvacet stupňů a oblékla jsem si svůj „zimní“ dresík. Dobře, mooooooooc dobře jsem udělala, to bylo jasné po pár kilometrech, kdy se začal kolem cesty objevovat sníh. Nad Plucnarkou už jsem to vzdala. Na cestě uježděná, teď už trochu rozbředlá vrstva sněhu, kolem metrové bariéry a zima jak v Rusku.
A přála bych vám vidět svůj dres. Stačí si vybavit Svěráka s větou Kde jsou moje blatníky?! Já tedy bez blatníků jezdím vědomě, ale přejezdy přes potoky tajícího sněhu pak opravdu stojí zato 🙂 Nicméně, byla to první letošní jízda, žádná krize, a průměrná rychlost 21,59 km/h.
Geniální myšlenky
Druhý den našeho výletu začal na zámku Slavkov. Spanilá jízda v obrovských papučích byla bomba. Už ani nevím, co bylo tak srandovní v té kapli, či co to bylo, ale nasmála jsem se na pár týdnů dopředu. Ale ten hlavní geniální nápad přišel venku. Napadlo nás se vyfotit bez Alenky a fotku poslat jí domů (rozuměj jejímu manželovi) s dovětkem, že je škoda, že nakonec s námi nemohla jet. Ali, ještě to necháváme otevřené!!!