Včera jsem přes hodinu pulírovala kolo. No rám a tak, to bylo v pohodě, ale horší bylo takové loňské jehličí zabalené do hnusného tmavého mazu a důmyslně ukryté v řetězu apod. Nicméně, dala jsem si tu práci, že opravdu byla vidět i ta stříbrná kolečka 🙂
Přes noc všechno proschlo, tak jsem nasprejovala olejíčkem všechno to, co se má promazat, a pak jsem jen řešila, co na sebe. Naštěstí jsem nedala na teploměr, který statečně ukazoval něco přes dvacet stupňů a oblékla jsem si svůj „zimní“ dresík. Dobře, mooooooooc dobře jsem udělala, to bylo jasné po pár kilometrech, kdy se začal kolem cesty objevovat sníh. Nad Plucnarkou už jsem to vzdala. Na cestě uježděná, teď už trochu rozbředlá vrstva sněhu, kolem metrové bariéry a zima jak v Rusku.
A přála bych vám vidět svůj dres. Stačí si vybavit Svěráka s větou Kde jsou moje blatníky?! Já tedy bez blatníků jezdím vědomě, ale přejezdy přes potoky tajícího sněhu pak opravdu stojí zato 🙂 Nicméně, byla to první letošní jízda, žádná krize, a průměrná rychlost 21,59 km/h.