Category Archives: Rodina

Den matek

00056

 

Ačkoli matka nejsem, už několik roků ho slavím. Na Pržně, kam jsme vždycky s mamkou pozvané na vystoupení, ve kterém holky účinkují. Letos poprvé všechny tři, i Barča měla svoji slavnou chvilku 🙂
Takže taková klasika. V práci rychle, rychle, už na vás nemám čas, děcka. Doma vyzvednout mamku, vysadit ji u prženské školy (klasicky není místo k zaparkování), najít místo k zaparkování, dorazit jako poslední, sednout a tleskat a tleskat!

Hurá do Nehvizd

Před odjezdem jsem si dala kafe s Daškou, ta mne pak zavezla na nádraží do Frýdlantu, za což jsem jí neskonale vděčná. A pak už cesta. S RegioJetem – jsou levní, přečtu kus knížky a ještě je káva a voda zdarma 🙂  Tentokrát jsem vystupovala v Praze Libeň, taxík-brácha to tam má blíž. Už se těším na ty dvě moje pipiny.

00054

00055

Květnové svátky

00059Ne, ne, nemyslím tím Svátek práce, ani Den osvobození, ale Den narození Janushky a svátek Janushky. Oslav se zúčastnily četné delegace, včetně jedné čtyřčlenné z Nehvizd. A že její členové ví, co se sluší a patří 🙂 Dostala jsem malou outdoorovou full hd videokamerku, gamesku Diablo III a Garfieldovy komiksy, všechny, co mi ještě ve sbírce chyběly.
Díky, díky, díky. Přijďte zas (ono i to pomazlení s těmi malými rybáři má něco do sebe).

Zase oslavy

00053Jj a myslím, že to byly narozeniny Barči a svátek Vendulky. Já to totiž nikdy nevím, protože stejně kupuju dárky pro všechny tři. Nádherný dortík (jako vždy od Renáty a Markéty), spousta jídla a pití a přijely i Nehvizdy.

Drahé nálepky

Před Velikonocemi bylo pár dní volna, takže kdo se k nám nastěhoval? No kdo jiný než Pržno. V sobotu po snídani jsme se vydali do Billy. Začalo to tím, že chybí sobotní Blesk s nějakými čísly a k tomu se přidala ještě další záminka, že můžeme přikoupit nějaké balíčky s nálepkami.00051

Jela se mnou Vendulka, aby to měla pod kontrolou. Ale selhala. Nákup v pohodě, ale při couvání z parkovacího místa jsem strhla volant po tom, co se mi ve zpětném zrcátku objevil nějaký odbočující šílenec a ejhle. Pár metrů od auta začíná nějaký starší pán bědovat, že taková škoda, takové krásné auto. Vyjdu ven, očekávám nějaký škrábanec a ono tohle. Barva na betonovém sloupu Billy (klidně se běžte podívat, ještě tam je) a blatník skrčený na kole, že nešlo jet. Takhle zvenčí to vypadá celkem drsně, ale zajímavé bylo, že ani Vendulka, ani já jsme vevnitř nic nepocítily. Drsná byla ještě cena, téměř šedesát tisíc. Když tak pak vidím reklamu na nové auto v ceně už od 139 tisíc, musím se pousmát. To jsou vlastně pak tak dva blatníky, nárazník se světly a možná ještě jako bonus koberečky.

Oslava padesátky

Bez zbytečných připomínek – ne moje, ale strýce Jirky. Byla jsem tam jen chvilku, ale i ta stačila na to, abych se přejedla 🙂00046

Filípo, Kamíšek a nepodstatný zbytek

00045Ta pražská (potažmo nehvizdská) banda co nevidět odjíždí do Afriky, takže mi nezbylo nic jiného, než se přijet rozloučit.
Filípo už je velký chlap a když jsme v sobotu byli na plavání, tak se už odvážně potápěl. Vášeň pro Cars trvá, Bořek stavitel taky jede a přidávají se další hity jako třeba Toys. A navíc – protože už je velký, tak přechází na malé lego.
Kamíšek už roztomile žvatlá a i když to není vždy mluvnicky správně, rozumím vše, co chce. Tohle období už asi po Africe skončí, chválabohu že jsem se odhodlala přijet. Kromě toho je to takový malý popichovač do Fífy.
Vůbec je to taková dvojka k pohledání. K nejlepší zábavě patří skákání na posteli, případně závody v jídelně okolo stolu. Každý z nich sedí na některém z dospělých, ze kterých po chvíli kape pot na všechny strany, a vříská blahem. A tak se tu žije.

Předvánoční šílenství

Jinak se to totiž snad ani nedá nazvat. Jely jsme s mamkou do Frýdlantu. Jakože nakoupit hlavně potraviny, protože včera jsem já byla v Ostravě a naši na pohřbu.
Mamka byla s nákupy velmi spokojena. Penny market, Billa, prodejna domácích potřeb Orion a nějaké obchody v Omě stačily k tomu, aby dokoupila všechny zbývající dárky. Já ještě naléhala, že by měla dokoupit ještě nějaký balicí papír, protože ta jedna rolka, co má doma, nebude stačit. Mamka se dlouho zdráhá, ale nakonec jdeme ještě do papírnictví a tam kupuje další pětimetrové balení.
U pokladny mamka pořád kontroluje mou polohu, prý abych byla nablízku. A pak bylo vše jasné. Mamka byla jak urvaná z řetězu a domů jela s OSMI korunami v peněžence. Celou cestu domů se tomu vydržela chichotat 🙂
A tak my tu žijem.

Mikuláš podruhé

00043A večer hurá na Pržno. Holky už byly celé natěšené i naděšené 🙂 a to i Vendulka, přestože už ví, jak to vlastně s Ježíškem a Mikulášem vlastně je. Ale přece jen, co kdyby.  Čert byl proti loňsku mírnější, jen se ukázal a pak tu dobu strávil na schodech, ale úplně stačilo, aby tam zachrastil řetězy, nebo zakašlal a každé děcko už bylo nalepené na některém z přítomných dospělých.

K mému nemilému překvapení zjišťuji, že jsem už obstojným pamětníkem. V myšlenkách se totiž vracím do svého dětství, protože pokud vím, tak my vždycky dostali sáček s ovocem, bandurou, perníkem a pár sladkostmi. A teď hledím, vaky, že se do nich v pohodě vejde nějakých 30 kilo věcí a kromě sladkostí ještě hračky a hračičky. No, možná jsou ta dnešní děcka taky o něco ochuzena, toho ovoce tam totiž moc nebylo.

Mamka se překonává podruhé

a hraje s námi Česko, otázky a odpovědi. Jednu hru dokonce vyhrává. Je jasné, že trošku s mou velice nenápadnou nápovědou (nikdo v Nehvizdech to doteď ani netuší) a trošku s bráchovou s citem vybranou poslední otázkou. To není jako když já dostávala – A tak zase sport.

00039S Ježíškem už jsem vykomunikovala, že dostanu Česko i Evropu pod stromeček  a mamka už se těší, že obměníme naše domácí kávové dýchánky s buď americkým žolíkem, nebo se scrabble. Počítám, že budu muset začít podrobněji studovat svou osmidílnou encyklopedii, ať nejsem za úplného blbečka.