Category Archives: Kolo
Konečně normální trasa
Správného bikera nic nerozhodí
Včera jsem přes hodinu pulírovala kolo. No rám a tak, to bylo v pohodě, ale horší bylo takové loňské jehličí zabalené do hnusného tmavého mazu a důmyslně ukryté v řetězu apod. Nicméně, dala jsem si tu práci, že opravdu byla vidět i ta stříbrná kolečka 🙂
Přes noc všechno proschlo, tak jsem nasprejovala olejíčkem všechno to, co se má promazat, a pak jsem jen řešila, co na sebe. Naštěstí jsem nedala na teploměr, který statečně ukazoval něco přes dvacet stupňů a oblékla jsem si svůj „zimní“ dresík. Dobře, mooooooooc dobře jsem udělala, to bylo jasné po pár kilometrech, kdy se začal kolem cesty objevovat sníh. Nad Plucnarkou už jsem to vzdala. Na cestě uježděná, teď už trochu rozbředlá vrstva sněhu, kolem metrové bariéry a zima jak v Rusku.
A přála bych vám vidět svůj dres. Stačí si vybavit Svěráka s větou Kde jsou moje blatníky?! Já tedy bez blatníků jezdím vědomě, ale přejezdy přes potoky tajícího sněhu pak opravdu stojí zato 🙂 Nicméně, byla to první letošní jízda, žádná krize, a průměrná rychlost 21,59 km/h.
Neděle – Visalaje
Aby mi svaly zbytečně nezatuhly, vyrazila jsem dneska znovu. Původně jakože jenom jestli vyjedu kolem přehrady do Masarykova údolí. Když se tak stalo, náhlým popudem mysli jsem odbočila vlevo zjistit, zda cesta, která byla uzavřená po povodňových škodách, u
ž fachčí, či nikoli. No, cedule je tam stejná, ale zkouším jet dál. Zpočátku pohoda, povodňové škody nikde, ale pak přicházejí škody jiné. Najednou to jde nějak prudčeji a na cestě jsou drobné kamínky, takže mi to párkrát podklouzlo. Ale hlavně, napříč cestou jsou na můj vkus šíleně velké a šíleně hluboké odvodňovací rýhy. Při mé rychlosti-nerychlosti jsem měla strach, že tam někde spadnu, takže raději sesednout z kola. No, netrvalo to ale nějak dlouho a už se objevuje normálnější cesta kousek od cíle. Zpátky jsem ale raději jela jinudy a navíc mi nějak stávkoval tachmetr, takže jsem tak nějak porušila svůj časový plán. Ale přece nepojedu nějakých dvacet kilometrů, aniž by mi to měřilo. Jednu chvíli jsem uvažovala, že jestli to nedám dokupy, doma si sednu a těch dvacet tam prostě dotočím. Naštěstí to nakonec nebylo nutné, i když jsem pracovala za svitu baterky. Sláva, že jsem si ji prozíravě vzala, btw. něco takového. Doma jsem ale málem dostala po papuli, jakože umírali strachy, kde že jsem to byla.
Další kopec
Tak mám další zářez na pažbě. Na kole jsem pokořila Ondřejník. Myslím ale, že už tam nikdy nepojedu, nebo teda aspoň ne z té strany, jak jsem jela, byl to děs.
Nejdříve přes Čeladnou k BRCu, odtamtud k Opálené. A to byl právě ten problém. U parkoviště před sjezdovkou končí asfaltka a začíná cosi jako sypaná cesta. I když kolo vedu vedle sebe, boří se asi dva cenťáky. A pak přichází část vysypaná nějakými šílenými šutry. Vidím nějakého pána pracovat pod chatou, tak se ptám, jestli mám ještě šanci narazit na zpevněný povrch. Posílá mne do kopce krajem sjezdovky, pak asi 40 metrů lesem a tam už prý je normál cesta.
Šílený sklon kopce, všude samé bobky, někde dokonce boby. Pak tam byly ještě větší hovance (patentovaný výraz Pržna), to už si ani netroufám představit zvíře, ze kterého to vypadlo, ale pak už jsem opravdu u cesty. Zrovna tudy schází skupina turistů. Odpovídám na pozdrav a hraju, jakože pohoda, že jsem to málem vyběhla s kolem na zádech. Trošku mne prozrazují ruce, protože nejsem schopna zapnout řemínek u přilby 🙂 Pak už je to ale opravdu pohoda, dokonce mám solidní poměr předjeli mne : předjela jsem = 1 :3 🙂
Veletrh For Bikes
Už víte, že bráchovo starší kolo jsem odvezla do Nehvizd a určitě jste se ptali, na čem budu jezdit. Nic se nebojte, vše je pod kontrolou. Už asi týden předtím jsem věnovala brouzdáním po shopech s koly a hledala to pravé pro mne. Dala jsem dohromady tři favority, ze kterých mi brácha hned jednoho vyřadil s tím, že nemá kotoučové hydraulické brzdy (Author). No tak mi zůstaly dva modely – Merida a Cube. Konkrétně model Cube Nature 2010, máte ho na oficiální fotce níže.
A úplně NÁHODOU, čistě shodou okolností je v Letňanech veletrh For Bikes. Vyrážíme. Fífa zase samozřejmě budí u všech sympatie a hostesky mu už z dálky vnucují pexeso, nějaké blbiny nebo figurku lose (samozřejmě reflexní barvy). Jen sluneční brýle mu ne a ne utrefit. A pak už jsme u stánku Cube a moje vybrané kolo Cube Nature 2010 tady mají naživo.
Hrne se k nám takový sympatický pán, vysvětluje nám, čím je to kolo senzační a hlava mu nebere, když brácha tvrdí, že se nemusí snažit, že tomu stejně nerozumíme a že jsme už tak jako tak předběžně rozhodnuti. Tak mi aspoň pán vysvětlí, jak je to s velikostí rámu, poměří mě a pak posadí na kolo, ať si vyzkouším, jak dosáhnu na pedály, na zem a tak. Pak mi nabízí, že pedály namontuje, ať se projedu. To odmítám, beru si pánovu vizitku a slibuji, že se ozvu. Kolo je i naživo nádherné. Ve stánku Meridy můj vyhlédnutý kousek nemají, tak už je skoro rozhodnuto 🙂