Category Archives: Škola
Výstup na Zelenou horu
Výstup po žulových kostkách a po schodech nerovnoměrně rozvržených nebyl bůhvíjaký. Ale asi lepší, než kdybychom jako prosebníci museli trasu absolvovat po kolenou. Zajímavý byl výhled. Na jednu stranu rybník a příroda, na druhou šílená výstavba. Zabrat tam dostal taky můj moblajz, který mi asi uprostřed kopce vypadl z ruky. Znovu opakuji – žulové kostky!!! To máme několik nových zářezů na bocích a malé škrábanečky v pravém horním rohu displeje. Ale jinak OK 🙂
Ubytování
Ubytování bylo super. S Daškou jsme měly takový apartmánek, který měl jednu důležitou vlastnost. Každá z nás mohla spát v jiné místnosti za uzavřenými dveřmi, takže její obvyklé CHRÁPÁNÍ znělo jako už trochu polidštěné chrápání z dálky a já se celkem vyspala. Taky je to první zájezd, ze kterého nemám fotku svítání. Proto přikládám fotku jinou, z procházky po dědině, měli tam zajímavý kostel.
Jak vypadá?
Teda, co to tam na mne pokukuje? A nemyslím to prase, aby všem bylo jasno!
Dolní Vítkovice
Dneska máme za sebou malý učitelský výlet. Prohlídku teprve připravovaných expozic v Dolních Vítkovicích – Svět vědy a objevů, Svět civilizace a Svět přírody.
Kafíčko
Je toho za pět a půl tisíce a teď váhám. Vydrží nám to vůbec do konce tohoto školního roku?
Adaptační kurz
Adaptační kurz pro deváťáky? No, jen krycí označení pro školní výlet deváťáků. Tři dny v Jeseníkách. Přesněji – Žďárský Potok, Stará Ves, taková pravá vesnice s pár chalupami.
S Daškou jsme vyfasovali nádherný pokoj. Vyjdeme na balkónek a zjišťujeme, že učitelé jiných škol se dovedou jinak zařídit!
Noc s Andersenem
Školní projekt, tedy jeho první část pro děcka od první třídy do páté. Knížky, knížky a zas knížky. A kolem plno dětí, šťastných, že budou spát ve škole. A taky pár učitelů, taky velmi šťastných 🙂
Budoucnost
Ne moje, nebo vaše, nebo čí, ale hospoda Budoucnost, kde jsme slavili Den učitelů. A aby to nebylo jen o obžerství a tak, šli jsme od školy naokolo kolem vodárny. Už cestou někteří dbali na dodržování pitného režimu, takže není divu, že mám k dispozici vydírací fotky.
Například tuto, na které se Láďa tulí k Magdě. A to nemluvím o tom, jak jí na cestě domů nesl kytku a po pár stech metrech už měl v ruce jen papírový obal a kus něčeho zeleného. Kytka byla fuč. Prostě banda jedna, učitelská.
Human Body
Matějská vlastně byla jen nečekaným bonbónkem. Naším cílem byla výstava Human Body. Vstupenky jsme už měly koupené před týdnem, vystály jsme si frontu před vstupem do pavilónu, frontu před vstupem uvnitř pavilónu a poslední frontu před vstupem do samotné expozice. Ta byla, pokud si pamatuji, rozdělena do devíti částí a projít ji nám trvalo něco málo přes hodinu.
Měla jsem obrovský strach, že mi bude špatně a že budu muset odtamtud utíkat. Ale nakonec mi to všechno připadalo skoro jako umělé. Navíc ty postavy byli asiaté. Zní to hrozně, ale evropský typ by byl horší. Každopádně, stálo za to tam jít. Vždycky jsem se trochu divila, jak člověk může fungovat, a teď už mi to úplně připadá jako sci-fi. Dobře vymyšlená a velmi dobře napsaná sci-fi.