Category Archives: Škola
Matějská pouť
Tak poprvé v životě jsem byla na pravé Matějské. Kdysi by mne braly stánky, teď mne braly kolotoče. No, spíše to, co se za kolotoče vydává. Každému normálnímu člověku musí být špatně už jen, když se dívá a vůbec nemusí utrácet za lístek. Ta hrůza na fotce nebyla ojedinělá. Nepřála bych vám vidět ty další – kyvadlo, různé dráhy a ani ta housenková nebyla obyčejná housenková.
Takže zůstat pěkně při zemi a raději si koupit pražené oříšky, najít stánek s kávičkou a podobně.
Výlet
Veličkovi z Nehvizd jsou v Africe, klíč od jejich baráku v mé kapse, tak je třeba toho využít. Aby mi nebylo smutno, přibírám ještě Dášu a Magdu, prostě dámská jízda začíná. Cesta pěkně ubíhá, provoz je v pohodě, takže jediným problémem se stávají mé obavy, jestli budu schopna vypnout alarm po příjezdu. To, že brácha v Africe musel řešit údajné vloupání už tady jednou bylo.
Přece jen jsem o trošku starší a zkušenější, takže se povedlo na první pokus. Po rozdělení místa ke spaní (rozuměj odlifrování chrápající Dáši) jsme si připravily žranici z dovezených zásob a začala volná zábava. Kromě jiného Česko, ze kterého si pamatuju jen ten smích. A vlastně ještě Dášu, která zjistila, že na tak malá písmenka opravdu nemá a donutilo ji to jít si pak v neděli nechat změřit zrak 🙂
Spát? Jo, spát jsme šly. Někdy kolem tří ráno. Pěkně nám to začíná . . .
Mikuláš s devítkou
Paní učitelky z mateřské školky nás prosily, jestli bychom neudělali ve školce nadílku. Deváťáci byli nadšeni. Aby taky ne, když to bylo místo vyučování. Jen jsem s nimi sepsala, kdo bude Mikuláš (jednohlasně jediný kluk, který pravidelně chodí do kostela), kdo čert a kdo anděl. Výroba masky a převleku už byla na každém. A myslím, že se to povedlo, protože se u dětiček objevily i slzičky a zajíkavé sliby, že už se opravdu polepší.
Pro velký úspěch jsme zašli ještě do lékárny, na stavební a obecní úřad. Dokonce jsme dostali i nějaké sladké odměny, takže v konečném důsledku měl každý z nich větší nadílku, než jakou jsme rozdávali.
Trh vzdělávání
Dneska jsem byla poprvé jako výchovný poradce na akci, kdy se deváťákům představují střední školy z našeho okresu. No představují, vlastně lákají všechny kolem dokola (málem i ty dospělé), aby nastoupili právě k nim. Tady mi jedna paní učitelka prozrazuje, že jedna naše bývalá žákyně (se současnými deváťáky prožila sedmou třídu) právě odešla na mateřskou dovolenou. To jsou mi věci.
A aby z téhle akce měli něco i naši doma, tak jsem pro mamku vzala reklamní přívěsek s žetony do nákupních vozíků a taťkovi propisku s kalendáříkem na příští rok.
Geniální myšlenky
Druhý den našeho výletu začal na zámku Slavkov. Spanilá jízda v obrovských papučích byla bomba. Už ani nevím, co bylo tak srandovní v té kapli, či co to bylo, ale nasmála jsem se na pár týdnů dopředu. Ale ten hlavní geniální nápad přišel venku. Napadlo nás se vyfotit bez Alenky a fotku poslat jí domů (rozuměj jejímu manželovi) s dovětkem, že je škoda, že nakonec s námi nemohla jet. Ali, ještě to necháváme otevřené!!!
Co to?!?
Člověk si vyjede z práce na výlet o oni jej hned zavřou do klece bláznů. No jo, učitelky. Kromě toho se ještě pro mne stala nezapomenutelným zážitkem naše společná návštěva brněnského C&A. Počítám, že to je nezapomenutelný zážitek i pro prodavačky. Ostravické učitelky lítaly od stojanů s oblečením do kabinek jak šílené. Takový frmol tam určitě ještě neměly. Ale stálo to za to. Myslím, že každá z nás si koupila minimálně jednu věc.
Opravdové překvapení
Podle dohodnutého scénáře máme vánoční program pro první třídu. Měla jsem obavu, jestli zvládneme vyplnit tu předepsanou vyučovací hodinu a nakonec z toho byla hodina a půl obyč času. Ještě trochu uklidit a pak si jdu dát do kabinetu kafe. Po chvilce přicházejí osmáci, že jestli už přijdu, že jsou nachystaní a že už mají úplně propocené ruce, jak svírají dárky.
Kafe, nekafe, jdu do třídy. Dárky si děcka dávají i s přáním do nového roku, to se mi líbí. Na konci předávky ohromné šuškání a přichází Honza Valášek z Ostravice s ohromnou krabicí. V ní je menší krabice a pár ruliček od toaletního papíru, pak ještě menší krabice a dalších pár ruliček a tak dále a tak dále. Nakonec jsou z toho dva opravdové dárky 🙂 Fallout: New Vegas a opravdové Mentatsky! Úžasné! Děkuji moc.
A hned volám bráchovi, že jako ať urychleně něco udělá se svým falloutem, který mám dostat od Nehvizd na ježíška. No, snad to nějak pořeší.
(Vsuvka: Honzové jsou ve třídě čtyři, Honzové Valáškové dva, proto to pojmenování výše.)
Zimní sportovní řádění
Předposlední den ve škole jsme vyrazili bobovat. Já a dvacet osmáků. Naštěstí byli v pohodě, takže můj dozor spočíval jen v popocházení tam a zpět a pořizování fotografické dokumentace. Na fotce si všimněte obranné formace „želvík“. Ta bránila bobující skupinu při cestě na kopec před nebobujícími nájezdníky.
Nejhorším okamžikem pro mne bylo uklouznutí, kdy se mi protáhl ten super předměsícemnatržený sval a já myslela, že mne budou muset odnést. Naštěstí to asi po hodině povolilo, ale asi si ještě nějakou dobu budu muset dávat pozor.
Architektura na Pustevnách
Opravdu daleko lepší, než ve škole. Autobusem až k Ráztoce, pěšky jen k lanovce, čekáme jen chvilku ajedem nahoru. Už mám nějaký ten pátek a s tím snad i trochu rozumu, který se teď projevuje – mám termo tričečko, termo mikinku, neprofuk bundu, čelenku a na ručičkách rukavičky. Úžasný pocit. Poprvé v životě mi na téhle lanovce nebyla zima. A že bylo jen pár stupňů nad nulou a fučelo jak blázen. Nahoře jsme začali stylově. Osmáci dvacet minut šmejdili venku, my jsme si dali kousek lopaťáku, já nezbytné kafíčko. A poprvé jsem zažila tuhle hospodu prázdnou, takže jsem si mohla pofotit. A že to vevnitř opravdu stojí za to!
Pak už jen cesta ke kapličce se zastávkami u naučných tabulí, děcka měly své úkoly. Z cesty dolů jsem měla strach, přece jen je to záhul na nohy (hlavně kolena), ale překvapila jsem sama sebe, byla to pohoda. Asi začínám mít formu! 🙂
Cyklovýlet
Na přetřes to přicházelo pravidelně, na každé společné akci. Všichni byli nápadem uskutečnit cyklovýlet nadšeni, ale nikdo se toho nechtěl zúčastnit, většinou z rodinných důvodů. Nakonec se ale šest odvážných našlo a vyrazili jsme. Bohužel jsem cestou ztratila červenou tužku, takže nemohu podtrhnout nadpis. Zážitků bylo hodně, takže jen názvy kapitol:
Sejdeme se?
Čekání na Alenku.
Iva předstírá spadlý řetěz.
Část skupiny nachází hospodu a odmítá jet dál.
Láďův první neúspěšný pokus o únik.
Hospoda Stodola je zavřená.
Vrátíme se?
Láďův druhý neúspěšný pokus o únik.
Nacházíme jinou hospodu Stodolu.
Láďa ztrácí láhev s pitím.
Konečně domů!