a vydala se se mnou do Nehvizd. To, že opravdu pojede, začalo být jasné ve chvíli, když u kávy začala řešit, jestli zabít králíka! už teď, nebo až den před odjezdem. Pak přišla na přetřes otázka, jestli Kulíšek vydrží den nebo dokonce dva bez paničky a zda tatínek za tu dobu neumře hlady. Ten druhý problém vyřešil dvoulitrový hrnec dršťkové polévky a Kulíškovi byla slíbena jeho oblíbená pochoutka (šíleně dobrá, ale taky šíleně drahá).

Ráno jsme se ještě stavili u Tomečků pro nějaké drobnosti a na přání Soni v obchodě pro pečivo pro Nehvizdy. Při té příležitosti mamka ještě přikoupila potraviny, kdybychom náhodou na měsíc až dva skončili na dálnici v koloně. To se naštěstí nestalo, cesta byla v pohodě a já mohla mamku pozvat na úžasnou zmrzlinu s karamelem u Mc Donalda a po čtyyřech hodinách hrubého času jsme klepaly na dveře u Veličků.