Výlet

Veličkovi z Nehvizd jsou v Africe, klíč od jejich baráku v mé kapse, tak je třeba toho využít. Aby mi nebylo smutno, přibírám ještě Dášu a Magdu, prostě dámská jízda začíná. Cesta pěkně ubíhá, provoz je v pohodě, takže jediným problémem se stávají mé obavy, jestli budu schopna vypnout alarm po příjezdu. To, že brácha v Africe musel řešit údajné vloupání už tady jednou bylo.
Přece jen jsem o trošku starší a zkušenější, takže se povedlo na první pokus. Po rozdělení místa ke spaní (rozuměj odlifrování chrápající Dáši) jsme si připravily žranici z dovezených zásob a začala volná zábava. Kromě jiného Česko, ze kterého si pamatuju jen ten smích. A vlastně ještě Dášu, která zjistila, že na tak malá písmenka opravdu nemá a donutilo ji to jít si pak v neděli nechat změřit zrak 🙂
Spát? Jo, spát jsme šly. Někdy kolem tří ráno. Pěkně nám to začíná . . .