Konečně normální trasa
Adaptační kurz
Adaptační kurz pro deváťáky? No, jen krycí označení pro školní výlet deváťáků. Tři dny v Jeseníkách. Přesněji – Žďárský Potok, Stará Ves, taková pravá vesnice s pár chalupami.
S Daškou jsme vyfasovali nádherný pokoj. Vyjdeme na balkónek a zjišťujeme, že učitelé jiných škol se dovedou jinak zařídit!
Diablo III
e, tak co. No, jenže pak Blizzard naštval i mne. Jeden den nedostupný server, druhý den to první dva kroky projde, ale chyba číslo užnevímkolik a nenačte se postava. Jsem myslela, že mne trefí šlak. Podle fóra na Blizzardu nás bylo hodně takových, kdoví, jestli to nemělo celosvětový dopad na spotřebu elektřiny, či něco podobného.Biolog amatér
To si takhle jdu ze sprchy a co nevidím na dveřích? Nějakých šest centimetrů velkou můru, která se hned tak nevidí.
Den matek
Ačkoli matka nejsem, už několik roků ho slavím. Na Pržně, kam jsme vždycky s mamkou pozvané na vystoupení, ve kterém holky účinkují. Letos poprvé všechny tři, i Barča měla svoji slavnou chvilku 🙂
Takže taková klasika. V práci rychle, rychle, už na vás nemám čas, děcka. Doma vyzvednout mamku, vysadit ji u prženské školy (klasicky není místo k zaparkování), najít místo k zaparkování, dorazit jako poslední, sednout a tleskat a tleskat!
Hurá do Nehvizd
Před odjezdem jsem si dala kafe s Daškou, ta mne pak zavezla na nádraží do Frýdlantu, za což jsem jí neskonale vděčná. A pak už cesta. S RegioJetem – jsou levní, přečtu kus knížky a ještě je káva a voda zdarma 🙂 Tentokrát jsem vystupovala v Praze Libeň, taxík-brácha to tam má blíž. Už se těším na ty dvě moje pipiny.
Květnové svátky
Ne, ne, nemyslím tím Svátek práce, ani Den osvobození, ale Den narození Janushky a svátek Janushky. Oslav se zúčastnily četné delegace, včetně jedné čtyřčlenné z Nehvizd. A že její členové ví, co se sluší a patří 🙂 Dostala jsem malou outdoorovou full hd videokamerku, gamesku Diablo III a Garfieldovy komiksy, všechny, co mi ještě ve sbírce chyběly.
Díky, díky, díky. Přijďte zas (ono i to pomazlení s těmi malými rybáři má něco do sebe).
Zase oslavy
Jj a myslím, že to byly narozeniny Barči a svátek Vendulky. Já to totiž nikdy nevím, protože stejně kupuju dárky pro všechny tři. Nádherný dortík (jako vždy od Renáty a Markéty), spousta jídla a pití a přijely i Nehvizdy.
Noc s Andersenem
Školní projekt, tedy jeho první část pro děcka od první třídy do páté. Knížky, knížky a zas knížky. A kolem plno dětí, šťastných, že budou spát ve škole. A taky pár učitelů, taky velmi šťastných 🙂
Drahé nálepky
Před Velikonocemi bylo pár dní volna, takže kdo se k nám nastěhoval? No kdo jiný než Pržno. V sobotu po snídani jsme se vydali do Billy. Začalo to tím, že chybí sobotní Blesk s nějakými čísly a k tomu se přidala ještě další záminka, že můžeme přikoupit nějaké balíčky s nálepkami.
Jela se mnou Vendulka, aby to měla pod kontrolou. Ale selhala. Nákup v pohodě, ale při couvání z parkovacího místa jsem strhla volant po tom, co se mi ve zpětném zrcátku objevil nějaký odbočující šílenec a ejhle. Pár metrů od auta začíná nějaký starší pán bědovat, že taková škoda, takové krásné auto. Vyjdu ven, očekávám nějaký škrábanec a ono tohle. Barva na betonovém sloupu Billy (klidně se běžte podívat, ještě tam je) a blatník skrčený na kole, že nešlo jet. Takhle zvenčí to vypadá celkem drsně, ale zajímavé bylo, že ani Vendulka, ani já jsme vevnitř nic nepocítily. Drsná byla ještě cena, téměř šedesát tisíc. Když tak pak vidím reklamu na nové auto v ceně už od 139 tisíc, musím se pousmát. To jsou vlastně pak tak dva blatníky, nárazník se světly a možná ještě jako bonus koberečky.