Mikuláš s devítkou
Paní učitelky z mateřské školky nás prosily, jestli bychom neudělali ve školce nadílku. Deváťáci byli nadšeni. Aby taky ne, když to bylo místo vyučování. Jen jsem s nimi sepsala, kdo bude Mikuláš (jednohlasně jediný kluk, který pravidelně chodí do kostela), kdo čert a kdo anděl. Výroba masky a převleku už byla na každém. A myslím, že se to povedlo, protože se u dětiček objevily i slzičky a zajíkavé sliby, že už se opravdu polepší.
Pro velký úspěch jsme zašli ještě do lékárny, na stavební a obecní úřad. Dokonce jsme dostali i nějaké sladké odměny, takže v konečném důsledku měl každý z nich větší nadílku, než jakou jsme rozdávali.
Rozsvěcování obecního stromečku
Tak a máme založenou tradici. Už podruhé se první adventní neděli rozsvěcel obecní vánoční stromeček. Proti loňsku sice bylo trochu lepleji, ale znám se a tak jsem nic neponechala náhodě. Termo tričko, termo mikinka a navrch nějaká neprofuk bunda, čepička, rukavičky.
S Magdou jsme opět zaujali nejdůležitější pozici celého večera. Rozlévaly jsme svařák. Stejně jako loni pro účastníky zadarmo. Asi se to nějak rozkřiklo, protože se objevila zajímavá nepřímá úměra. Čím více je svařáku připraveno, tím rychleji se vypije.
Jména lidí, kteří si přišli tři a víckrát, si nechávám v zásobě pro možné pozdější využití.
Nevídané zasedání zastupitelstva
Opravdu to stojí za zaznamenání. Přišlo nás osm z patnácti. Pravda, není to moc, ale je to nadpoloviční většina a jsme tedy usnášeníschopní. Schvalujeme bod 1/13 – návrhovou komisi. Prochází i ověřovatelé zápisu a zapisovatelka. Kámenem úrazu se stává program (avizovaný už před týdnem při svolání zasedání). Sedm pro, jeden se zdržuje.
Program není schválen a jde se domů.
To je vše. Taky vám zaskočilo, jako mi?!?
Mamka se překonává podruhé
a hraje s námi Česko, otázky a odpovědi. Jednu hru dokonce vyhrává. Je jasné, že trošku s mou velice nenápadnou nápovědou (nikdo v Nehvizdech to doteď ani netuší) a trošku s bráchovou s citem vybranou poslední otázkou. To není jako když já dostávala – A tak zase sport.
S Ježíškem už jsem vykomunikovala, že dostanu Česko i Evropu pod stromeček a mamka už se těší, že obměníme naše domácí kávové dýchánky s buď americkým žolíkem, nebo se scrabble. Počítám, že budu muset začít podrobněji studovat svou osmidílnou encyklopedii, ať nejsem za úplného blbečka.
Kdo si hraje, nezlobí
S tímto heslem jsme se s Filípkem ztotožnili už dávno. Jen jsme ho, myslím, vypilovali k téměř až božské dokonalosti. Při poslední návštěvě jsme v pohodě dali sedm hodin práce s plastelínou. Plus přestávka na jídlo a čůrání, takže regulérní šichta. Teď jsme oprášili koleje a protože fantazii meze určitě neklademe, jezdily po nich auta z Cars. Naštěstí mají vyhovující rozpětí kol a nevzpěčovaly se ani zaskočit za pana prodavače v obchodě. Jen jsme to nevychytali se záchodem. Postavili jsme jim jen jeden a auta tak relativně často musela nedočkavě přešlapovat ve frontě. Jednou se jim dokonce zasekla klika u dveří, ale začínající paniku hned v zárodku udusil Bořek stavitel, který to v cuku letu opravil.
Mamka se překonala
a vydala se se mnou do Nehvizd. To, že opravdu pojede, začalo být jasné ve chvíli, když u kávy začala řešit, jestli zabít králíka! už teď, nebo až den před odjezdem. Pak přišla na přetřes otázka, jestli Kulíšek vydrží den nebo dokonce dva bez paničky a zda tatínek za tu dobu neumře hlady. Ten druhý problém vyřešil dvoulitrový hrnec dršťkové polévky a Kulíškovi byla slíbena jeho oblíbená pochoutka (šíleně dobrá, ale taky šíleně drahá).
Ráno jsme se ještě stavili u Tomečků pro nějaké drobnosti a na přání Soni v obchodě pro pečivo pro Nehvizdy. Při té příležitosti mamka ještě přikoupila potraviny, kdybychom náhodou na měsíc až dva skončili na dálnici v koloně. To se naštěstí nestalo, cesta byla v pohodě a já mohla mamku pozvat na úžasnou zmrzlinu s karamelem u Mc Donalda a po čtyyřech hodinách hrubého času jsme klepaly na dveře u Veličků.
Trh vzdělávání
Dneska jsem byla poprvé jako výchovný poradce na akci, kdy se deváťákům představují střední školy z našeho okresu. No představují, vlastně lákají všechny kolem dokola (málem i ty dospělé), aby nastoupili právě k nim. Tady mi jedna paní učitelka prozrazuje, že jedna naše bývalá žákyně (se současnými deváťáky prožila sedmou třídu) právě odešla na mateřskou dovolenou. To jsou mi věci.
A aby z téhle akce měli něco i naši doma, tak jsem pro mamku vzala reklamní přívěsek s žetony do nákupních vozíků a taťkovi propisku s kalendáříkem na příští rok.
Práce pokračují
Protože počasí vůbec neodpovídá datu, rozhodli jsme se toho využít a znovu povolat pracovní četu. Jde to úplně snadno. To prostě přijedete z práce a nemůžete zaparkovat do garáže, protože u baráku je lešení, které stojí v cestě. Zatepleno už je a co nevidět bude celý baráček nádherně starorůžovofialový. A buďme opravdu styloví. Na jižní straně je stejnou barvou natřený i satelit, tak tady bude touto barvou natřený i držák elektrického kabelu. K tomu se propůjčil taťka. Chtěla jsem jej při této výjimečné akci (jakože pracuje) vyfotit, ale moc se nepovedlo. Vypadá to spíše tak, že chce přes střechu prchnout od rodiny pryč. No co už naděláme.
V prasátku už je tři a půl k
Už rok a půl mám stejný mobil, htc hd2, který prošel jen několika málo změnami. Upgrade na winpro 6.5 a na konci letních prázdnin úplný přechod na android, dokonce jsem úplně vypustila prostředí sense.
Jak správně používat lampión
Takže zásadně bez toho naprosto zbytečného barevného čehosi. Stačí jen rozsvítit žárovičku a pobíhat kolem dokola. Případně občas vyzkoušet její odolnost bouchnutím o trávu, písek nebo tartan. Pokud začne jen tak poblikávat, stačí se jen zastavit a zavolat „Pomoc, potřebuji pomoc!“ a dospělí kolem už to nějak zařídí. Super život.