Domů jedu Pendolinem. Na hlavním nádraží, na které mě vezl brácha, mne uchvátilo knihkupectví. Tam by se dal prochodit celý den, zdálo se mi, že tam je knížka na knížce (a taky hlava na hlavě). Ve vlaku dochází téměř k akci kulový blesk, protože nějaký manželský pár už nedostal místa vedle sebe. Takže nakonec místo samostatného sedadla u okna sedím u uličky v dvojsedadle. To ale nevadí, pán za to navíc ochotně pracuje s mým supertěžkým kufrem.

Do Ostravy přijíždím se zpožděním, ale naštěstí vlak směr Frýdlant čeká. A pak dostávám spásný nápad a volám Pržno, jestli tam naši ještě jsou. Jasně, že jo. Takže vystupuju na Pržně, kde si vyslechnu, jak to letos bylo s Mikulášem, že čert byl hodnější než loni, prohlídnu si dárečky a vyfasuju svoje. Domů mě s našima veze Láďa, takže unikám té hrůzné představě táhnout se s tím kufrem domů z Nové Dědiny.

Všude dobře, doma nejlíp.05